Ves s dobrou vodou
Jak uvádí Procházka (1990), ves s poetickým názvem Studánka leží asi kilometr jihozápadně od Tachova. Název upomíná na skutečnou studánku s mimořádně dobrou vodou, která bývala v horní části vsi. I dnes tu za odbočkou k bývalé Noře vyvěrá pramen, další studánky jsou i v okolí obce, kupř. pod lesem západně od Studánky. O historii vsi jsme se již vnašich vycházkách zmínili. Proto pouze pro osvěžení paměti uvádíme, že Studánka je poprvé připomínána k roku 1407, kdy patřila do majetku členů známého rodu rytířů z Trautenbergu, poté i dalším. V roce 1766 byla ves přikoupena k tachovskému velkostatku. V dolní části Studánky stávalzámek, který ještě v 19. století sloužil jako sídlo místního židovského obyvatelstva, které mělo ve vsi i svoji modlitebnu. Po sléze chátrající zámecká budova zcela zanikla. Zástavba obce je i přes novou výstavbu stále značně mezerovitá. Je to důsledek násilného obsazení obce americkou armádou v závěru května 1945, při kterém byla poničena značná část vesnických domů.
Po stopách kamenných památek
Historické náhrobníky členů rodu Habsberků jsou dnes k vidění mimo Studánku, a to v presbyteriu kostela v Lesné. Habsberkové vlastnili od konce 16. století nejen Studánku, ale i Dlouhý Újezd, Háj a část Lesné. Měli ve znaku polcený štít, kterým prochází souvislé břevno; zkorunované přilby s přikrývadly vyrůstají dva buvolí rohy. Jejich náhrobníky jsou vyrobeny z načervenalé žuly, pocházející zřejmě zněkterého lomu v blízkosti Lesné. Ze stejného kamene jsou totiž vytesány i kostelní schody a dlažba. Zato přímo ve Studánce i kolem obce objevíme několik kamenných skulptur, pocházejících od Georga Bóhma.Tento rázovitý kameník žil v obci v první polovině 19. století a zdetaké roku 1853 zemřel. Lidový umělec vytvořil přes sto soch a kamenných křížů, které zčásti zdobí dodnes krajinu na úpatí Českého lesa.
Stoupání lesem k Rozsoše
Z jižního okraje Studánky, od rozcestí s obnoveným kamenným sloupkem, postupujeme po asfaltové silničce kolem bývalé Nory směrem do vrchu. Cesta míří na západ, kdo by tento směr dodržoval, došel by až na samotu Pastvina před Lesnou. My však na křižovatce lesních cest odbočíme vlevo astrmějším stoupáním zdoláme úbočí Rozsochy. Na jejím vrcholu (758 mn.m.) stojí radiokomunikační věž, viditelná z dalekého okolí. Zvláště pěkná je její podoba za silné zimní námrazy, kdy připomíná skleněný zámek. Kolem věže zbytky drobných staveb z dob pohraniční stráže, kdy patřil vrch mezi zapovězené lokality. Z vrcholové mýtiny s výchozy skalek je výhled do blízkých partií Českého lesa, zvláště do lesnatého údolí Brtného potoka. Při zpáteční cestě povšimneme si v lese pod křižovatkou k Pastvině bizarního, smrku s kmenem ve tvaru lahve, ještě níže pod ním stojí u prameniště mezi javory kamenný sloupek z dílny zmíněného G. Bóhma. Vracíme se do přívětivé náruče vsi jménem Studánka, kde je povícero možností k občerstvení. Dnes však na místo Dobré vody dáme přednost horkému čaji, grogu či vonící kávě, vždyť je prosinec.