Za pozdní zimy kolem Branky

Zima v Českém lese umí být tuhá i pohledná zároveň. Když už v Tachově rozbředá sníh do kaše a taje na holínky, v pohraničním lese směrem k přechodu Pavlův Studenec - Bárnau je ještě sněhu, že by ho šlo vyvážet do Prahy. Ostatně sněhové pranostiky jsou ke konci první únorové dekády vystřídány rčeními, upozorňujícími na mrazy. Toto mrazivé počasí bývá nazýváno tzv. pozdní zimou. O svaté Skolastice (10. 2.) navleč sirukavice, potom za tři dny o Řehoři mrazy přituhnou a vše moří. A na sv.Valentina (14. 2.) zamrzne i kolo mlýna. Přesto i mrazem sevřená krajina v okolí Branky, kam dnes chceme pozvat našeho čtenáře avíkendového turistu, stojí určitě za shlédnutí. Sněhová poleva luk a pastvin, jíní na stromech i proužky kouře stoupající k zimomřivé modři oblohy, dávají dohromady vcelku příjemný obraz zdejšího koutu přihranici.

Pavel Nový
 

Ves tří jmen

Jak připomíná Historicko-turistický průvodce Tachovskem č. 2, je ves Branka situovaná na rozsáhlé mýtině uprostřed hraničního lesa, přisilnici směřující ke shora jmenovanému hraničnímu přechodu. Obec je uváděna roku 1663, kdy se nazývala podle velkého zdejšího rybníka Olšový rybník, ovšem v němčině. Později vznikl před rokem 1713 název Galtenhof, tj. Jalový Dvůr. To proto, že zde byl zřízen panský dvůr sestájemi pro jalovice. A aby bylo názvů do třetice, je po roce 1945 užíván název Branka. Obec založená při rybníce se v minulých století chrychle rozrůstala. Zatímco roku 1713 zde žilo pouhých devět osadníků, vroce 1938 přesáhl počet obyvatel vsi pěti set. Poté zasáhla do života vsi druhá světová válka a události následující, takže za vsí bylo asi více příslušníků pohraniční stráže, než ve vsi stálých obyvatel. Navzdory tabulím hraničního pásma i sem zasáhl již dříve chatařský živel, viz vcelku pohledná osada při severním okraji Olšového rybníka.

0 věhlasné knoflíkárně

Západně od Branky je těsně při státní hranici značen na turistické mapě pramen Mže, ta přibírá postupně další potoky. Od pravého břehu jeto lesní Prudký potok, z druhé strany přitéká z hraničních lesů od Černavy kolem vrchu Branka (675 m n.m.) přes Hvozdní rybník potok Lískový. V minulosti byl horní tok Mže nazýván Reichenbach a není divu,že jeho bohaté vodní síly užíval i místní průmysl na Brance. Z množstvítechnických podniků dosáhla zde největšího věhlasu knoflíkárna rodiny Adlerů, založená roku 1898. Z provozu o šesti zaměstnancích se podnik rozrostl natolik, že v roce 1905 zaměstnával 150 dělníků a roku 1937 dokonce již 220 pracovníků. Výrobní sortiment byl velmi rozmanitý, patřily k němu hlavně perleťové spony, knoflíky ap. Podobně tomu bylo zalesy v bavorské Bárnau, kde si lze knoflíkářskou tradici připomenout vmístním knoflíkářském muzeu.

Místní zajímavosti

Branka je v posledním desetiletí skutečně hodna svého jména. Pro svou výhodnou polohu u hraničního přechodu stala se obcí se živousoučasností. Po roce 1990 byla tu otevřena nová restaurační zařízení, ituristické trasy. U rozcestí za Olšovým rybníkem upoutá tabule přeshraniční turistické stezky. Ta je provozována od dubna do září zapodmínek, které jsou stanoveny v Dohodě mezi vládou České republiky avládou Spolkové republiky Německo o malém pohraničním styku. Mohou ji užívat pěší, cyklisté, lyžaři a jezdci na koních. Podrobnější informaci otrase turistické stezky Branka - Hermannsreuth přineseme v jarním čase. Z místních památek zachovala se a opět slouží svému duchovnímu účelupěkná kaplička na břehu Olšového rybníka. V zaniklé části obce je torzo kamenného kříže z roku 1845. Při východním okraji Branky upoutá nadsilnicí, vedle budovy s červeným srdcem, rozeklaný skalní výběžek. Podobcí pokračuje Mže romantickým lesním údolím s tábořištěm a botanicky zajímavými partiemi slatinných a zrašeliněných luk k blízké Dolní Výšině.

z archivu, autor: Pavel Nový