Víkendové toulky okolím Víchova

Jisté je, že s koncem února studené počasí nekončí. Vláda zimy se však krůček po krůčku a den po dni chýlí ke konci. Na zahrádkách lze jižvidět kvetoucí čemeřice i květy lýkovců, také rozruch mezi opeřenci svědčí o tom, že čas postupuje správným směrem. Mnohý kos zazpívá již zapěkného podvečera, jako by byl počátek máje. Ovšem zdaleka ještě není vyhráno, i víkendový výletník a zkušený turista by měl pamatovat namatějské pranostiky. Svatý Matěj (24.2.) prý ledy láme, nemá-li jich,nadělá je. Ani myší droboť na polích to nemá lehké, na svatého Matěje každá myší díra se zavěje. Byl-li tento den vlídný, pak rčení uvádějí,že na Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje a nad polem si skřivan zapěje. A jaký mráz byl večer a v noci na tento den, takový má trvat plných čtyřicet dní potom. Kdysi prý dobří hospodáři vystavovali na Matěje ven měděnici s vodou, aby poznali, jaký byl mráz. Primitivní předchůdce teploměru byl na světě. Matěj bývá také považován za jara naději. Snad nám počasí o víkendu rčení potvrdí.

Pavel Nový
 

0 Bitkově i Jakoubkovi

Pro tentokrát vás chceme pozvat do vsi, ležící asi v polovině vzdálenosti mezi Stříbrem a Černošínem. Tady, ve vcelku rovinaté krajiněo nadmořské výšce kolem 500 m, leží po obou stranách silnice průjezdníves Víchov. Více než samotná obec je ovšem známé blízké letovisko unedalekého Víchovského rybníka. V historických pramenech je obeczmiňována již od roku 1342, většinou pod názvem Bitkov. Náležela k bezdružickému panství. Podle některých zdrojů se právě tu narodil husitský kněz a ideolog Mistr Jakoubek ze Stříbra. Byl to věrný druh Husův. Je jeho zásluhou, že husité přijali jako symbol reformních snah kalich. Od těch dob odešlo však už hodně vody potokem od Víchova přes Otročin do Mže, Víchov se jako rodná ves této osobnosti nezdůrazňuje.

Jak šel Víchovem čas

V průběhu 20. století nestál Víchov ve středu významnějších událostí, většího věhlasu dosáhl snad jen zdejší zájezdní hostinec. Obyvatelstvo vsi, umístěné uprostřed roviny obklopené hlavně poli a loukami, se věnovalo zemědělství. O tom ostatně svědčí i některé ze zbylých hospodářských dvorů hlavně v jižní polovině vsi. Ještě před druhou světovou válkou měl Víchov (něm. Wickau) přes půl stovky domů a 211 stálých obyvatel. Další vývoj šel tu v poválečném období stejně, jako vevětšině obcí nejprve stříbrského, později tachovského okresu. A tak kroku 1991 je ve vsi uváděno pouze 26 domů a stovka obyvatel. O něcovětší ruch je v obci přes letní období, kdy přijedou vnoučata naprázdniny a rekreanti do kempu u Víchovského rybníka.

Pohledná kaple na návsi

Výraznějších stavebně historických pozoruhodností ve Víchově a jehookolí není. U silnice stojí na návsi drobná kaple. Jak píše Procházka(1995) v historicko-turistickém průvodci po Stříbrsku, má svatyně otevřenou podvěžní předsíň. Stavba je stejná jako v nedalekém Krásném Údolí, Otročině nebo v Ostrovcích. Kaple pochází nejspíše z 30. let našeho století, v posledních letech se dočkala nového kabátu. Z vesnické zástavby dále upoutá pouze objekt s věžičkou a zvonkem, právě ten býval zmíněným zájezdním hostincem.

Kroky směrem k Otročinu

Po bývalé zemědělské silničce lze se vydat na procházku či projížďku otevřenou krajinou jižně od Víchova. Po levici míjíme z povzdálí oko Víchovského rybníka. Na opačné straně jsou pole olemována na obzoru lesy směrem k Svojšínskému čihadlu. Po absolvování několika kilometrů přiházíme ke vsi Otročin.

Pod obcí se vypíná ve svahu nad Otročínským potokem velice zajímavá skalní vyhlídka, známá ještě ze starších turistických průvodců pod názvem "Otročínské Švýcarsko". Z jeho rozeklaných skal dohlédneme zajasných dnů do okolí obce Svojšín a dále dokonce až na pásmo hvozdů pohoří Českého lesa.

z archivu, autor: Pavel Nový