Za romantikou středověkých sídel

Ovšem, právě dnes začíná červenec, sedmý měsíc roku. Tento prázdninový měsíc má snad nejméně pranostik z celého roku. Patrně to souvisí se skutečností, že právě v červenci měli rolníci plné ruce práce s polními pracemi, proto neměli čas promýšlet znění povětrnostních pořekadel. Ani současný zahrádkář nemá času na zbyt. Jeho hlavní starostí je nyní zalévání zahrady. Svlažuje tak záhonky, travní pažit, ovocné a okrasnédřeviny nejen vodou, ale i vlastním potem. Jak píše Karel Čapek v Zahradníkově roku, "i s každým plivnutím běžíme do zahrady (každá kapka vláhy je dobrá)". Zkrátka, dne už ubývá, zato horka přibývá. Z hlediska dlouhodobých průměrných měsíčních teplot je u nás červenec opravdu nejteplejším měsícem roku.

© Pavel Nový
 

0 medovici a medovině

Jak praví rčení, červenec nese parna, krupobití a medovice, jestli hojný na bouřky a vichřice. Milovník lahodných moků, pan Matěj Brouček byl by asi raději, kdyby červenec rovnou přinášel oblíbený staročeský nápoj, to jest medovinu, jaká se po celý rok vyskytuje třeba na stolcích trhovců v Rozvadově. Medovina je původním nápojem našich předků, kterýse vyráběl samovolným kvašením roztoku medu. Medovice je včelařský výrazpro sladký povrch na listech nebo jehličí. Je to vlastně výměšekpřemnožených mšic a červců z nespotřebovaných rostlinných šťáv. Výskytmedovice je jedním ze základů rentabilní medové snůšky. Medovinu určitěpopíjeli také na středověkých panských sídlech, jejichž pozůstatky jsou do dnes roztroušené po naší krajině. Právě k jejich návštěvě chceme protentokrát pozvat naše čtenáře.

Naše hrady, tvrze a zámky

Slovník památkové péče uvádí, že hrad byl středověkým panským sídlem sobrannou a správní funkcí. Takové důležité místo bylo vždy opevněné a umísťované u nás po roce 1200 na skalní ostrohy (Přimda, Volštejn,Falkenštejn aj.). V nížině pak bylo panské sídlo částečně obklopeno vodou (Bor, Pernolec). Ústřední částí hradu byla zprvu věž, plnící funkci posledního útočiště při obraně, obytné prostory byly později umísťovány v paláci s kaplí. Celek, v němž postupně přibývala ještěstavení hospodářského určení, byl uzavírán stále dokonalejším obranným systémem hradeb s baštami a příkopy. Ale v 16. století přišel rychlý vývoj válečných technik, zejména dalekonosných, byly poté nahrazeny zámky, poskytujícími mj. i větší komfort. Hrady, zámky a tvrze tvořily však po dlouhou dobu historického vývoje Čech jednu ze základních forem sídelního útvaru pro určitou část obyvatelstva. Svou polohou vytvářely většinou dominantu krajiny města i obce. Základní údaje o nejvýraznějších středověkých sídlech v prostoru dnešního Tachovska nalezne zájemce v řadě soupisových děl, v tiskovinách Okresního muzea Tachov, z nichž nejpodrobněji ve sbornících Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 1-3. Jsou rovněž obsaženy na stránkách historicko-turistických průvodců.

Léto patří návštěvám

Pochopitelně, že právě letní čas je tím nejvyhledávanějším obdobím knávštěvě našich početných stavebně kulturních památek. Mezi nimi hrají dodnes prim romantické hradní zříceniny, vypínající se nad krajinou. Patří mezi ně především národní kulturní památka - hrad Přimda, dále půvabný Gutštejn, shlížející ze skalního ostrohu do údolí potoka Hadovky pod Daňkovem, hrad Volfštejn na Vlčí hoře u Černošína, zříceniny Švamberku čili Krasíkova nad Kokašicemi. Díky svým letitým pevným základům jsou některé z našich hradů pohlednější než později budované zámky, viz. hrad – zámek Kopec u Prostiboře, zámky Cebiv, Velké Dvorce, Svojšín. Jsou však i příklady lepšího osudu zámeckých staveb, stačí připomenout tachovský zámek, zámeček v Lesné. O část starých sídel sepostaraly dramatické dějiny tohoto území, od minulých století až po rokyzcela nedávné - příkladem z minula je zánik hradu Třebel, před pouhými několika desetiletími vzaly za své příhraniční zámky v Zálesí a Střebli,také zámecký objekt v Halži, v Nahém Újezdci, Starém Sedlišti, v Telících, Darmyšli aj. Kráčet po stopách historie starých sídel Tachovska je tak nejen romantické a poučné, ale nutí i k hlubšímu zamyšlení - o povaze té které doby, i o člověku vůbec.

z archivu, autor: Pavel Nový