Peklo i ráj na Suché u sv. Jána

Trošku vám popleteme hlavu i přípravy na víkendovou vycházku, ale nyní vpolovině června může být ve volné přírodě po čertech pěkně, ovšem takése venku mohou čerti doslova ženit. Včerejší den uprostřed června patřítotiž s předchozím Medardem a pozdějším Janem Křtitelem knejvýznamnějším kritickým dnům červnových pranostik. Svatý Vít prý mění časy a dává trávě pít, déšť o svatém Vítu škodí ječmeni i žitu. A kam sevítr o Vítu stáčí, tam se také listí otáčí.

© Pavel Nový
 

Ovšem od poloviny června může přijít i do našich koutů počasí nadmíru pěkné a teplé až k vedrům. Vít když přišel, trápí vedra též Jana a Petra, pohoda na svatého Víta - to dobrota na žita. A jak se blíží letní slunovrat, jsou nyní nejkratší noci v roce, kdy i po západu slunce máme ještě soumrak, tj. rozhraní mezi dnem a nocí - na sv. Víta na jedné straně se temní a na druhé svítá. Není proto divu, že i o jedné víkendové vycházce lze zažít trochu z nebeského a pozemského ráje i pekla zároveň. Zvláště, vydáme-li se do končin na východ od Tachova. Tam, kde v romantickém lesnatém údolí před ústím říčky Suché do Mžestojí jedna z nejkrásnějších kostelních zřícenin v Čechách - svatý Ján uKočova.

Poutní místo tachovských

Pravdou je, že zbytek kostelní stavby sv. Jana Křtitele pod Kočovemměl vloni "z pekla štěstí", že tu byly natáčeny - záběry pro pokračování známé pohádky. Trošku se to rozkřiklo po Tachově i po okrese, a tak sem naši občané směřovali se všech stran a ve dne v noci snad ještě hojněji a disciplinovaněji než tenkrát v 17. století věřící do poutního kostela. Osamocená svatyně, postavená nově v barokním slohu ve druhéčtvrtině 18. století, vlídně přijala hříšné duše lidské i čertovskou chásku. Čertovské motivy ostatně dodnes zdobí vnitřní stěny zříceniny amožná i varují návštěvníky před vstupem do zbytku kostelní lodi - dalšíčást její klenby se nedávno na jižní straně propadla dovnitř. Ovšem sv. Jan pod Kočovem, zrušený a opuštěný za Josefa II., je dnes známým cílem víkendových vycházek i vyjížděk. Na samotu si tak už stěžovat nemůže, tospíše na svůj vzhled a stav.

Procházka při Suché

Vody říčky Suché putují ke sv. Jánu z oblasti rybniční pánve mezi Starým Sedlištěm, Hlinným a Tisovou, zleva přijímá u sv. Jána od Kumpolce západněji tekoucí Sedlišťský potok. Pod Ostrovem vytváří Suchá vlídné údolí, lemované svahovými lesy. V nivě dnes převládají meliorované, málo obhospodařované louky, lesní porosty jsou s převahou borovice. V prostoru mezi sv. Jánem a Janovem přetíná Suchou turistická stezka. Právě po ní lze se vydat od kostelní zříceniny na menš íseznámení s říčním údolím. Nebo pokračovat od okraje lesa jižně od sv. Jána po lesních cestách směrem k několik kilometrů vzdálené Jemnici. V lesích uvidíme pár zajímavých skalek, při ústí svahových stružek do Suché menší oka bahenních až zrašeliněných porostů. V lesních úžlabináchje ukryto i několik, do různé míry zarůstajících rybníčků. Z jejich charakteristické vegetace připomeňme některé zajímavější byliny, jako zábělník bahenní, rozrazil potoční, do kvétající blatouch ad. Při krajích lesa upoutají keře jalovce, mezi erikoidními keříky roste po místně prhaarnika, zimostrázek alpínský, vzácněji je vidět vřesovec pleťový.

Čas jahod a borůvek

Na lesích při Suché nad sv. Janem zaujme jejich úpravnost, zejména bory působí velmi pěkným dojmem. Navíc v nich se již chystá a rychle přibližuje sezóna sběru lesních jahod a borůvek. Keříky brusince borůvky letos kvetly bohatě a tak doslova za pár týdnů začnou v lesích od Kumpolecké přehrady až k Janovu a Kočovu sběratelské žně. To už budou borůvky černé jako zbytek stěn sv. Jána - škoda, že tu filmaři nenechali pekelný kotel, určitě by jim i čertům chutnaly borůvkové knedlíky jako nebeská mana. Ovšem letní ráj u Suché bude mít jednu bzučící vadu. Komáří havěti je totiž po lesích po čertech hodně a je aktivní i v pravépoledne. Ale bez komárů a bez práce nejsou přece žádné borůvkové koláče - ostatně z pekla i ráje kolem sv. Jána určitě svrbělo trošku tělo i samotnému Trošku!

z archivu, autor: Pavel Nový