Ke Kosímu potoku u Mrtvého

Mávnutím jarního proutku jsme se již přenesli do šestého měsíce roku. Ten je dnes nazýván červnem, ale nebývalo tomu tak vždy. Ve staročeských spisech se červnem nazýval měsíc sedmý, zatímco měsíc šestý bylo značován jako malý červen. Jméno červen je vysvětlováno různě - odčervenání jahod a ovoce, přes červy, kteří v tomto měsíci působí škodyna stromech a ovoci, až k růži šípkové, která v této době nejbujněji kvete. Zato červnových pranostik je snad nejméně ze všech měsíců od počátku roku. Nejznámější Červnové pranostiky jsou bezesporu ty, kterése vztahují k Medardovi (8. 6.) a souvisejí s nástupem "letníhomonzunu". Nejvíce rčení se týká Jana Křtitele, patrně pro jeho blízkost kletnímu slunovratu.

 

Červen je hlavní dobou senoseče. Proto netřeba o déšť prositi, přijde, jak začneme kositi. Červen studený - sedlák krčí rameny. Červen mokrý a studený, bývají žně vždy zkaženy. Pláče-li tento měsíc aneoschne žitko, v zajících a koroptvích budeme mít řídko. Zato dostaví-li se červnové večerní hřmění, ryb a raků bude nadělení. Když vtomto měsíci více sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína. Nu, o vínu bude dnes ještě zmínka. Sice o révě pěstované ve skleníku, zato ale - věřte, nevěřte - přímo nad Kosím potokem. Takže dnešní víkendový tip bude spojen nejen s vycházkou do přírody, ale i snávštěvou pověstmi opředených míst a rovněž člověka nad jiné zajímavého.

Přes Otín a Křínov

Z Plané se vydáme po místní silnici směrem na východ, k Otínu. Zde dříve stávala u kostela velmi stará lípa, možná nejstarší na Tachovsku. Obvod jejího kmene byl v prsní výši přes pět metrů, na vystouplé kořeny se prý lehko sesedla celá rota vojáků. Památná lípa dosahovala stáříkolem 750 let a váže se k ní pověst o rytíři, který se u ní vážně zranil pádem z koně při lovu. Samotná ves oku turisty příliš nelahodí - zdejší kostelík je přes určité snahy o záchranu ve velmi zbědovaném stavu. Kdysi snad stávala jižně od kostela tvrz s dvorem, patrně sídlo příslušníků nižšího šlechtického stavu. V Otíně žije paní Novozámská, rozená Vecová, která pamatuje časy vzdálené půl století na Kosím potoce. Bydlela totiž s rodiči na bývalé Papírně. Otevřenou zemědělskou krajinou přicházíme k vedlejšímu Křínovu, vsi ležící již na horní hraně údolí Kosího potoka. Ještě před vstupem do vsi povšimneme si vlevo vpolích zajímavé drobné stavby - vodojemu. Oproti Otínu je Křínov menší,hned při vstupu nás vítá malá návesní kaple v pseudogotickém slohu. Ves je vcelku upravená, s výrazným zastoupením chalupářského víkendového lidu. O pohnutém osudu loupeživého rytíře Bavůrka z Křínova, který byl za zlé činy sťat Plzeňskými počátkem února 1507, jsme se již zmínili.

Živé zastavení u Mrtvého

Pod Křínovem se stupuje již níže do údolí Kosího potoka pouze prašná, dost příkrá cesta. Asi v polovině svahu ke Kosímu potoku zahlédneme vpravo od cesty rekreační sídlo pana Oldřicha Mrtvého. Obývá zdejší chatoprostor od roku 1983, pobyt v lůně přírody pomáhá mu překonávat zdravotní potíže. Kolem rekreačního objektu má něco domácího zvířectva, ve skleníku pěstuje vinnou révu. Takové hrozny, jaké sklízí tady nad stinným údolím potoka, by mu mohli závidět mnozí renomovaní vinaři -dosahují hmotnosti 4-5 kg; sazenice mu zaslal dobrý přítel z ciziny. Pan Mrtvý pamatuje z vyprávění druhých i z vlastní zkušenosti u Kosího mnohé, je doslova nestorem jeho zdejší části. Třeba když ještě existovala Horní Víska za Kořenem. Říkalo se jí francouzská většinoukotláři ze Slovenska; kulatou náves zdobil rybníček, rostla tu také jabloň stará 150 let.

Čertoviny u Tomšova mlýna

Postoupíme-li po cestě dále do údolí, můžeme pokračovat ve vycházce proti proudu Kosího potoka, k nedaleké Čertovce. Nebo kolem malé vodní elektrárny v místě někdejšího Tomšova mlýna jít dolů, kolem dalších bývalých vodních děl - k ruinám mlýna Křínovského a k Papírně. Ať tak čionak, jisté je, že ve zdejším potočním koutku je plno památek počertovinách. Čert se prý kdysi ochomýtal kolem pěkné mlynářovy dcery z Tomšova mlýna. Když neuspěl, pomstil se vhozením pekelného balvanu (zmíněné Čertovky) do náhonu mlýna. Přilétal přitom zřejmě od Olbramova, protože tady mají na jih od vsi dodnes na mapách značenou Čertovu pláň. U Kosího potoka pod Křínovem to tudíž kdysi jiskřilo po čertově kopýtkua jiskří i dnes - elektřinou z náhonu i zlatavým vinným mokem od panaOldřicha. U Mrtvého je zkrátka stále po čertech živo.

z archivu, autor: Pavel Nový