Chvalořečení říjnových dnů
Ovšem že jsou dny říjnové ještě krásné. Snad nejlépe vystihuje jejich atmosféru Dr. Jan Vrba ve svém nejznámějším díle Myslivcův rok. Takový říjnový den je až teskně krásný, poněvadž se vynoří z mlhy, která se nevznesla, nýbrž spadla k zemi. Proto je prý při svém zrození jak si uplakaný. Všechna tráva je přitom osivělá, listí na stromech i na keřích je mokré, a pavučiny křižáků jakoby vytepány z ryzího stříbra. Z tétrávy na lesním palouku svítí poslední lehce nafialovělé květy naháčků (ocúnů). Ale netrčí již přímo vzhůru, nýbrž poléhají; jako by byly zpřelámány a pošlapány. Je ten les kupodivu tichý a jeho klid nebude porušen do večera, takže v něm užiješ krásy říjnového dne do přesycení. Jdeš jím, a volky nevolky se mu přizpůsobuješ. Slunce zvolna stoupá do výše, mírně přihřívá a pod jeho paprsky se pomalu vytrácí z trávy rosa ana stromech osychá zbylé listí. A když se někde na vlhčím místě zastavíš, uvidíš tu nezvyklé větší stopy. Ty prozrazují, že tudy chodí vysoká.
Čas jeřabin, lásky i lovu
Tento čas, kdy listí povážlivě žloutne a jeřáb má už temně rudé plody a řídne mu listí v koruně, je dobou jelení říje. Ostatně jméno měsíce to už samo napovídá a dozrálé jeřabiny to trochu pochybovačně potvrzují. Ona totiž ta říje začala před poctivými třemi týdny, kdy silnějšíjeleni začali shánět laně, aby si zajistili dostatek lásky pro celou dobu říje. Nyní už je vysoká dávno rozdělena v říjné tlupy, takže již vládne poměrný klid. Porušují ho jen slabší jelínci, kteří by se rádi přitřeli k některé lani, aby užili alespoň kapánek lásky. Dokonce hledí dosáhnout cíle své tužby lstí a uskokem. Proto se sdružují do malých skupinek a pokoušejí se odlákat řevného jelena daleko do lesa předstíraným vyzýváním k souboji. Nechá-li se svést k pronásledování jednoho z nich, ten druhý či třetí se určitě zčerstva přitočí k jeholaním a některou z nich svede k nevěře. Jelení pomilování trvá jen párvteřin, takže než se starý jelen vrátí, je všechno i s namlouvání modbyto. Je tedy říjnový les plný lásky, včetně lovců, bohužel někdy ipytláků. Každopádně kupříkladu v Českém lese u Ostrůvku nebo na zlatém potoce je teď pro nimrody čas z nejopravdovějších.
0 moudrosti podzimu
Podzim je nejen pošmourný, ponurý a teskný, ale také opatrný a moudrý. Proto plní zásobárny dětí přírody i naše sklepy a spíže. Takový křeček ve své noře jistě oddychuje spokojeně vedle svých zásob. Stejně tak člověk s vědomím zabezpečenosti blahosklonně popatří na sklep plný brambor, police zaplněné kompoty, na plátěný pytlík těhotný sušenými houbami. Právě nyní čeká v lesích na zkušené houbaře řada druhů dobrých jedlých hub. Znovu se letos objevily na pařezech v požehnaném množství václavky obecné, rostou i rozmanité druhy čirůvek a strmělek, dooctového nálevu lze sbírat fialové plodničky lakovky ametystové aj. Zatoosud hřibovitých hub zdá se již být téměř zpečetěn. Takže pěknou a úspěšnou vycházku do zlata a šarlatu letošního podzimu. Za tenoučkým zvoněním pavoucích vláken, natažených od brázdy k brázdě, po kterýchhraje větrný smyčec. Za královskou nádherou říjnových dní. Vždyť už brzy bude možná jen zatraceně studeně foukat za krk.