Samotný březen obyčejně ukáže vlídnější tvář, slunce již znatelně přihřívá, za časného rána již slyšíme ptačí pohvizdování. Ale potom zasepřijde zvrat, padá sníh, dostavují se studené přepršky a rozdychtěný pokrok v přírodě je zadržen. Také letos to na počátku března vypadalo, jako by se vracel únor. Chumelilo v českém lese, bílo bylo od Tachova po Sulislav. Před jarní i jarní vycházky do přírody měly by proto být opatrné, abychom túru v přírodě nemuseli zaměnit za kúru v posteli.
Pranostiky kolem Josefa
Celá řada březnových pranostik si všímá času kolem v. Josefa (19.3.)Také my chceme z upřímného srdce popřát k zítřejším jmeninám všem Josefům a připomenout, že svatý Josef přichází na led s širočinou čipantokem, aby zničil poslední ledy. Podle tradice byl totiž kalendářní patron tohoto dne tesař, širočina i pantok jsou velké sekery. Praví se také, že svatý Josef s tváří milou končí čas, bude úrodný rok, prší-li nebo padá sníh, bude mokro a neúroda. První jarní den obvykle připadá na 21. března, kdy je denní oblouk slunce stejně dlouhý jako noční, proto se hovoří o jarní rovnodennosti. Na nebeské báni začíná tehdy v plném lesku jaro.
Kam míří jaro po špičkách
Pravdou je, že vlastní meteorologické jaro začíná později než jaro astronomické. Zvláště do pásma Českého lesa přichází jaro v souladu s jeho klimatickými poměry jaksi potichu, pomalu, doslova jen po špičkách. Je k zahlédnutí například v podobě kočiček na koncích jívových větévek, květy se zdobí keře lýkovce v bučinách nad Růženínem u Diany. Do počátku velkého vegetačního období je však ještě daleko. To nastane ,až průměrné denní teploty vzduchu dosáhnou +5 stupňů Celsia. Zatím stáleještě leží v rozlehlých porostech a ve stinných zákoutích Českého lesazbytky posledního sněhu, ráno i přes noc panuje v jeho potočních úžinách ledový klid. Proto se dnes vydáme jen na procházku celkem malou. Vykročíme přitom z Rozvadova po červené turistické značce, vedoucí podél silnici E 50 ke staré celnici. První spolehlivé zprávy o vsi Rozvadov pocházejí z roku 1580, přitom název Rozvadov je užíván od roku 1885. Celní úřad je zde ale zmiňován již od roku 1613, budova staré celnice stojí na svém současném místě od roku 1934. Jak dále uvádí Procházkův Historicko-turistický průvodce Českým lesem, po roce 1945 došlo kpřipojení Polesí (něm. Zirk) k sousednímu Rozvadovu. Původní Zirk byl situován na návrší jihozápadně od Rozvadova, roku 1769 si tu několik rodin postavilo první čtyři usedlosti. Západně odtud leží v místě zvaném Nad rašelinami (576 m n.m.) staré opevnění z třicetileté války. Jde ovelký tábor uzavřený náspem a příkopem, zesílený mohutnými sypanýmibastiliony. Jiné samostatné opevnění je i na protějším Březovém vrchu západně od Rozvadova. Největší boje zde probíhaly v létě roku 1621.
Stará celnice stále žije
Nedá se popřít, že stará celnice na silnici E 50 ztratila po otevření dálnice s novým celním prostorem hodně ze své důležitosti. Přesto však stále žije a slouží, hlavně pro bližší česko-bavorské zázemí. Poměryjsou tu nyní vlídnější, hlavní dopravní tah včetně kamionové dopravy směřuje totiž přes nedalekou celnici novou. Mezi starou celnicí a hranicí nabízejí cestujícím své služby dva obchody, na české straně je před celnicí možnost nákupu ovoce i zeleniny. Cestující i opěšalí turisté mohou tu navíc navštívit objekty s občerstvením. A až se kolem staré celnice oblečou bílé břízy do svěže zelených sukének nového listí, zavítá konečně do zdejšího koutu Českého lesa další opravdové jaro.