Velikonoční toulky naší krajinou

Nevím jak vy, ale já teď řezám proutky u potoka, hastrmanka na mě kouká. Její muž hastrman se rmoutí, že mu řezám proutí - vylez, hastrmane, zvody, budeme plést pamihody (pomlázky), utáhnu ti jednu, potopíš se kednu. Čas velikonoční konečně letos přišel, budiž z toho každý vesel.Pochválen buď Pán, přišel jsem já na pomlázku k vám. A jak říkají na Chodsku, kdo mi nedá nic, ten je ze Skudlic; já se na něj zamračím, jako medvěd zabručím, půjdu od vás pryč. Velikonoce jsou svátky pohyblivé, slaví se první neděli po prvním jarním úplňku. Jsou také základem prový počet ostatních, návazných pohyblivých svátků. Proto i k lidovým velikonočním průpovídkám musíme přistupovat s jistou rezervovaností. Nejznámější je pranostika, pocházející už z Čelakovského mudrosloví: "Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý. " Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude prý málo třešní. Zato nastane-li na velikonoce jasno - bude laciné máslo. Snad nám letošní čas velikonoční popřeje pěkné povětrnosti, abychom mohli na účelových vycházkách do okolí naplnit tradiční úkoly velikonočního popocházení s pomlázkou, zvanou též dynovačka, nebo mrskut.

 

Od vrbových prutů k mrskačce

Pravdou je, že v období velikonoc výrazně stoupá poptávka po pružném vrbovém proutí. Ovšem naši košíkáři od podzimu do konce zimy také nelenili, a tak kupř. babky košíkářských vrb mezi Tachovem a Oldřichovem zejí již od února prázdnotou. Podobně je tomu v okolí návesních rybníčků; páni kluci i jinoši přesto nějaký ten proutek na humnech určitě najdou, vždyť vrbami se to podél našich potoků jen hemží. Nezapomeňme ovšem, že ten, kdo má vrby na svém pozemku a každoročně sejim věnuje, má i právo na jejich štíhlé dlouhé pruty. Majitel ale určitěna požádání rád dodá těch pár proutků, už pro tu vzpomínku na mladáléta a radosti s mrskačkou spojené. To potom za kamny v koutku, nazeleném proutku, proutek se ohýbá, slepička kokrhá. Pomlázka se čepejří, panímáma nevěří - dáme-li se do toho, budem šupat kdekoho. Ben, ben,blechy ven a vajíčka do košíčka sem!

Radosti časně jarních květů

Ani ten, kdo se vydá v čase velikonoc na opravdovou vycházku, nebude zklamán. To proto, že po nedávných deštích naše krajina rychle ožívá. Při březích potoků se zelenají porosty orseje, místy zahlédneme květenství devětsilů, do květu se chystají i další jarní byliny. Kdo by chtěl vidět modrý koberec květů jaterníku podléšky, nechť se vypraví ke hradu Volfštejnu, na Milkovské čihadlo, do listnatých porostů v okolí Stříbra. V lískových keřích pod Otročínem či na úpatí Krasíkova aj. hlásí se o pozornost i o svou porci slunečních paprsků květy dymnivek, plicníků, pižmovky, sasanek, dlouho už nebudeme čekat ani na petrklíče. Okraje cest a skládky ožívají záplavou květů podbělu, kvete tu inenápadná osívka jarní. V polních kulturách zahlédneme květy jarních rozrazilů, kokošky i penízku, u Víchova směrem k Pytlovu dokonce pole, celé nachové od hluchavky. S jarními květy je to tak - čím jsou časnějšía vzácnější, tím více upoutávají pozornost.

Prostřený velikonoční stůl

Tak jako kraslice zdobí velikonoční stůl, oživují květy jarní krajinu. Dopřejme si proto při našich velikonočních vycházkách odobojího, byť v míře rozumné. Vždyť, to vajíčko malované je od srdce darované; v malovaném vajíčku, posílá děvče hubičku. Ve vajíčku prý také zpívá kohoutek, aby vyhnal všechen zármutek. A kdo chce všechno vědět,musí rok na tom vajíčku sedět. Darované kraslice jsou tudíž záležitostí poměrně intimní: "Komu vajíčko daruju, toho upřímně miluju, komu to vajíčko dám, toho ráda mám." Zato první květy ve stráních, na lukách či upotoka jsou potěchou pro všechny, jsou poděkováním jarnímu slunci, pomíjivým aprílovým přeludem a očekáváním dnů ještě pěknějších. Proto aťpotěší oko každého poutníka, který se vydal do svěží krajiny poloviny dubna.

z archivu, autor: Pavel Nový