Podél vod od Plané do Brodu

Za normálního průběhu povětrnosti lze souhlasit s tím, že v druhé polovině března končí už ledové jevy na našich tocích. Však také kalendářním patronem 19. března je Josef. Právě on byl podle tradice tesařem, takže přichází k vodám s širočinou nebo pantokem, jak jsou označovány velké sekery. Pranostiky mluví jednoznačně, že svatý Josef stváří milou končí zimu plnou; Josefova širočina ničí poslední ledy. Kdyžsv. Josef sklání bradu, pluje zima dolů s vodou. Chtělo by se také věřit, že mráz po svatém Josefu neuškodí květu, jde však spíše o přání, protože mrazy se mohou dostavovat až do poslední třetiny dubna. Pěkný den na Josefa zvětšuje prý dobrý rok. Ale dost již pranostik, popřejme Josefům hodně zdraví a pohody a pozvěme nejen je v předstihu na malou vycházku do naší předjarní přírody. Tentokrát zamíříme k Hamerskému potoku a Tiché pod Planou, o víkendových odpoledních se právě do jejichúdolí pěkně vzpírá sluníčko.

 

S městem za zády po červené

Z jižního okraje města Plané vydáme se kolem autobazaru a čističky počervené pásové značce. Ta nás vede podél lesního okraje po neudržované cestě stále jižním směrem. Zhruba po kilometru chůze objevuje se v luční sníženině po naší pravici malý rybník. Pod ním stával před ústím přítoku z Plané do Hamerského potoka Jakubův mlýn. Od soutoku zmíněný chvodních toků dostává vodní cesta charakter říčky, která je na turistické mapě značena jako Tichá. Podél levého břehu říčky postupujeme přiokraji lesa zvaném V pařezí. Kolem vodoteče je mělká luční sníženina,brzy již se v ní objeví první jarní květiny. Patří mezi ně i výrazný úpolín evropský, zjištěný tu již v polovině 20. století. Vlhká louka sjeho hlavním výskytem měla před časem na mále při melioracích poříčních luk. Zatím však vidíme u cesty pouze žluť kvetoucích podbělů, na jednommístě na lesní vlhčině zastihneme i květenství devětsilu. Zhruba vpolovině dnešní trasy zahlédneme již v plné kráse na kopečku nad vsí věžkostela v Brodu nad Tichou, kam směřují naše další kroky.

0 Brodu i starých sídlech

Jak shrnuje v kostce Z. Procházka v publikaci Hrady, zámky a tvrzeokresu Tachov - 1, řadí se Brod nad Tichou mezi nejstarší lokality sesídlem na Tachovsku. Již roku 1243 se odtud psal Vítek, procházející snad z vedlejší větve jihočeských Vítkovců. O jeho potomcích "z Brodu" jsou pak zprávy po celé 14. století. Po první čtvrtině 15. století byl patrně Brod i s hradem zničen za křižácké výpravy proti husitským Čechám, poté obnoven a neznámým způsobem byl zdejší statek připojen k plánskému panství. V dalším století je v Brodu popisován pouze poplužnídvůr s poddanskými dvory. V Josefském vojenském mapování z doby okoloroku 1770 je popisován kostel, obklopený hřbitovní zdí, který leží sesousední farou na levé vyvýšenině nad údolím a dominuje vsi. Pozůstatky brodského hradu či tvrze jsou autory umísťovány různě. Některé prameny tvrdí, že zdejší kostel byl ve své nejstarší části hradní kaplí, nejstarší část této stavby pochází však až z doby kolem roku 1500. Možná, že jádro bývalého hradu stávalo v jižní části vyvýšeniny, tam kdednes stojí fara. Traduje se, že na brodské tvrzi přespal Mistr Jan Huspři cestě do Kostnice. Jisté je, že na vrcholu brodského kopce bylo zaměřeno obdélné tvrziště; po celém prostoru návrší vyskytují se napovrchu zbytky uhlíků, vypálené mazanice a drobných zlomků keramiky ze14. a 15. století.

Pěkný výhled i pohled

Na rozdíl od níže položené části vsi je z brodského kopečku skostelem svatého Jakuba mimořádně pěkný rozhled do brázdy krajiny směrem k Tachovu i dále k pásmu Českého lesa, od Dyleně až po Přimdu. Původ něgotický kostel byl barokně přestavěn v závěru 17. století. Má barokní oltář s plastikami a obrazem, ten je z roku 1738. V interiéru stojí dále za zmínku kamenná křtitelnice z doby kolem roku 1500 a znakovénáhrobníky z přelomu 16. a 17. století. Pod kostelem zaujme bývaláškolní budova z doby kolem roku 1650. U mostu přes říčku Tichou ukrývá se pod stromy socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1738. Při pohledu od vsistojí brodský památkový celek za pohlednici, do dokonalosti vadí jennáletová zeleň a dráty elektrického vedení. Přes náves přicházíme k silnici od Plané, po ní pokračujeme opačným směrem k blízké železniční zastávce. Při čekání na návrat se můžeme občerstvit v nedalekém restauračním zařízení.

z archivu, autor: Pavel Nový