Březnová toulání kolem Ošelína

První březnová dekáda se dnes uzavírá, ale stejně jako jaro, nemá aniturista ještě vyhráno. Jak známo, kolem dne Čtyřiceti mučedníků (10.3.) i po něm dochází u nás dosti často ke vpádům studeného vzduchu od severu. Mnohdy přitom jde o labilní mořský vzduch, který přináší nepříjemné přeháňky, nechybějí ani vpády studeného kontinentálního vzduchu. Celé toto období se nazývá březnovou zimou. Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků. Okřídlené číslo čtyřicet má však význam spíše symbolický, pouze naznačuje, že tzv. březnová zima může občas protáhnout až do jara.

© Pavel Nový
 

Šelma sedlák, který neoře

Na svatého Řehoře (12.3.) prý šelma sedlák, který neoře. Na svatého Řehoře plove led do moře, také čáp letí od moře, laštovice přes moře, žába hubu otevře. Pranostika o líném sedlákovi je z roku 1789, viz populární milčický rychtář Vavák z Jiráskova F. L. Věka. Ovšem již římská vzdělanost upozorňovala, že přílet stěhovavého ptáka je pokynem rolníkovi, aby začal orat. Tak v Hésiódově básni Život na venku čteme radu: "Dej pozor, když slyšíš hlas jestřába z vysokých oblaků, vydávajícího svůj roční výkřik; dává znamení, aby se oralo, a ukazuje na období deštivého počasí. Hryže srdce toho, kdo nemá potahů..." Možná, že naše řehořské rčení vzniklo právě po vzoru této básně. I my rozhlédneme se dnes po naší venkovské krajině, ve středu končin mezi Tachovem a Stříbrem.

Ves mezi železnicí a dálnicí

Zhruba pět kilometrů západně od Svojšína leží ves Ošelín. Krajina kolem vsi je dnes na jihu ohraničena tělesem dálnice u Kurojed. Severně od věže ošelínského kostela lemují tok Mže souvislé údolní lesy. V nich stojí nad pravým břehem řeky železniční zastávka Ošelín, po desetiletí Mekka chatařů a zálesáků; přístup do romantické říční pokladnice na Mži je tak bez problémů zajištěn. Samotný Ošelín je připomínán od roku 1379 jako sídlo drobných zemanů, které často měnilo majitele. Na návsi vyniká obdélná budova barokního zámku, pocházející z druhé poloviny 18. století. Ve svých zaklenutých suterénních prostorách upomíná nastředověkou tvrz, která zámku předcházela. Informační tabule sice láká k památce, její stavební stav má však účinek právě opačný. Zato kostel svatého Bartoloměje stojící mezi lípami v západní části obce, má dnesvelice pohlednou podobu. Zatímco základy kostela jsou v jádru gotické, jeho vnitřní zařízení je z doby barokizace, hlavní oltář a varhany jsou rokokové. Generální oprava kostela proběhla v roce 1994.

Vycházky kolem Ošelína

Březnová toulání kolem Ošelína dají se konat po zpevněných cestách. Západně od kostela lze od fary a paneláku projít kolem chovatelských dvorků k nedalekému místnímu hřbitůvku, pěkně zasazenému do krajiny.Východně od obce nabízí se po silnici k Řebří trasa do údolí potokaŠárky u silnice tu kdysi stávala cihelna a suchý doupný strom. Podsilnicí ve svahu starý židovský hřbitůvek. Hlavní vycházková trasa z Ošelína směřuje však na sever. Cesta tu vede nejprve k lesíkům za vsí, zde ještě před padesáti lety vykvétala vzácná planá orchidej, vstavač osmahlý, známý jen z nedaleké Vlčí hory a od Michalových Hor. Poté sekličky lesní cesty odvážně propadají dolů do kaňonu řeky Mže. Kolem zastávky a bývalého letního tábora lze se projít ke zdejším chatovým koloniím, níže přes železný mostek přes Mži k nedalekému Německému mlýnu. A až začne být v předjarním údolí řeky poněkud chladně, můžeme se ze železniční zastávky vydat osobním vlakem zpět za teplem domova.

z archivu, autor: Pavel Nový